Milá Šárko, milý Petře,
už několik dní ve mně zraje potřeba vám napsat. Nemám na vás žádnou prosbu, nic po vás nechci. Naopak…chci vám jen poděkovat za to, co děláte a podělit se o to, jak jste mi v úterý (a myslím,
že nejen mně) zlepšili den.
Potkali jsme se 9. 12. v Motole na onko ambulanci, kam teď docházím se svou dcerou (má diagnostikovaný hepatoblastom od října). Petře,
možná si mě vybavíte jako tu maminku, která ne zrovna mistrovsky polepila pokladnu i autíčko špatnými nálepkami (mám i lepší
dny). 
Chtěla bych vám oběma z celého srdce poděkovat za energii, kterou na oddělení přinášíte. Je to něco, co je cítit okamžitě – jakási lehkost, lidskost a laskavost, která dokáže na chvíli uvolnit napětí, přinést úsměv a připomenout, že i uprostřed
těžkých dní existují světlejší momenty. Všimla jsem si, že když jste přišli, rozzářily se nejen děti, ale i rodiče. A to je podle mne to nejlepší, co může být. Vaše energie je opravdu krásná.
Vím, že práce, kterou děláte skrze nadaci P3tule, není “jen práce”. Je to něco, co má hluboký smysl. To, že dokážete vnést radost a naději tam, kde je zrovna nejvíc potřeba, je dar. A moc si toho vážím. Dneska jsme šli s Hanan opět na kontrolu a ona se
nemohla dočkat, až si pohraje s novými hračkami.
Přeji vám oběma i celé nadaci hodně sil, štěstí a radosti – v osobním životě i v tom nadačním.
Děkuji vám za všechno, co pro nás děláte. 
Aneta
Aneta