Naši milí, včera jsem dala výzvu ke koupi lega nebo nějaké malé radosti pro Báju. Mělo to být překvapení, o kterém vůbec nevěděla.
Je jí 16 let. A život se s ní opravdu nemazlí.
Mohla jet s námi na pobyt, ale s maminkou jsme se tehdy shodly, že teď je důležitá škola. Bája se zrovna vrátila z dovolené, od vody… mám od ní krásné fotky a měla jsem obrovskou radost. Říkala jsem si, že je zase o kousek líp.
Dnes je Bája na onkologické JIP.
Protože ta nemoc je strašná. Prostě strašná.
V noci jsem skoro nespala. Vlastně po takových zprávách nikdy nespím dobře. Tentokrát mě to ale zasáhlo nějak ještě víc.
Její maminka Renča je neskutečná holka. A její věta mi pořád zní v hlavě:
„Víš, Šári, já ji tak strašně miluju…“
A člověku se derou slzy do očí. Protože tohle je láska, která se nedá popsat. Láska mámy k vlastnímu dítěti. Znám ji, bodá mé v srdci 
Naše obrovské poděkování patří Lence Kocourkové z Český Budějovic, která ještě v noci objednala nejen lego, ale i další radosti pro Báju. 
A dnes už má Bája všechny dárky u sebe na oddělení.
Lenko, děkujeme. Opravdu moc.
A Bájo… myslíme s Petrem na Tebe
